Hranice a meze mezi obcí Vysokomýtskou a Tisovskou

Léta Páně tisícího pětistého devadesátého třetího v pondělí po svatém Martinu rytíři, s povolením pánův úředníkův Pražských menších desk zemských etc. dán jest Lukáš Slánský z Radaušova komorník při deskách zemských, na spatření gruntův a mezí k záduší a k obci Města Vysokého Meyta náležitých, na žádost pana purgkmistra a rady i na místě vsí obce města Vysokého Meyta, a to proti komukoliv, kdekoliv a kdybykoliv jim toho potřeba nastala, podle Práva a Zřízení Zemského pro smrt.

Nejprv veden sem od lidí níže ze jména poznamenaných od města Vysokého Meyta, až sem přiveden byl pod mez, kterážto dělí Meytské a grunty vsi Tisovy, kterýchžto lidé Tisovští užívají, je osívajíc, a z nich platy platí k záduší k obci do Meyta. A tu nad tauž mezí ukázali jsau mi tiž lidé za mnoho honův na dýl a na veyš, někde za dobré hony, k obci k Meytu náležitých vnově rozvoraných. A tu jsau mi tiž lidé zprávu dávali, že jsau prvé nikdá žádný za jich paměti o tom neslýchali, aby se jim, sedlákům Tisovským, kdy od koho na místo vší obce k tomu povolovati mělo, aby ty takové obce k městu Meytu náležití pod platy pronajaty býti měly, nýbrž jeden každý z nich, nad svým kusem, z kterýchžto platy dávají k obci Meytské, že sau sobě, každý z nich, těch obcí sami o své ujmě, pro své dobré a užitečné, přidali a je osívali, na kteréž dobře přes šedesát strychů se vysívá. Ale nyní že týmž sedlákům Tisovským ty obce tak zorané v nově od pana purgkmistra a rady města Vysokého Meyta i na místě vší obce téhož města zapovědíny, aby jich neosívali a neužívali, jsau. Jakož sem pak to sám očité spatřil, že zvorané ani nic osité nejsau.

A odtud dále je přiveden sem po týchž obcích k hrušce dole pod vrchem a proti rokli, a odtud dále nahoru tauž roklí přiveden sem až na vrch na mez mezi dědiny, kteréž osívají sedláci Tisovští k obci té vsi Tisové, a s druhé strany sau dědiny, kterýchž užívá Jíra Vašek Šlejbor ze vsi Tisové, a ty náležejí k Špitálu k obci Meytské, z nichžto i platy platí každého roku k témuž záduší.

Odtud dolů vedeu sem vedle háje březového a k kopci proti dubu obveyšenému. Odtud dále k dubu velkýma, na němž sau dva kříže, jeden starý a druhý vnově udělaný. Odtud dále veden sem k dubu velikýmu, na němž sau dva kříže staré zarostlé, a okolo toho dubu kopec. Odtud dále k dubu velkymu, na němž sau dva kříže staré zarostlé. Odtud dále k kopci mezí březinou, kterýžto kopec jest mechem obrostlý. Odtud dále opět k kopci, a v tom kopci jest nevelký dubec, a proti němu třešně. Odtud dále k dubu velikymu a na němž sau tří lízy staré zarostlé. Odtud dále mimo dub vidlatý k jinému dubu velkymu, na němž jsau dva kříže staré zarostlé, a okolo toho dubu kopec. Odtud dále veden sem byl pod pustý rybníček starau cestau až k dubu velikému, na němž jeden kříž a okolo něho kopec. Odtud dále přiveden sem byl k přílohu, kterýžto po pravé straně náleží panu Absolonovi k jeho dvoru do vsi Tisovy, a po levé straně jest lauka k záduší a obci Meytské náležející.

Odtud dále veden sem byl cestou starati, kteráž jde ke vsi Chotěšinám, až k staré veliké vrbě, kteráž jest po pravé straně za tauž cestau, a tu sau mi tiž lidé zprávu dávali, že jest to stará a svobodná cesta, a od žádného nikdá že jest se překážka nedala, aby se ní nemělo svobodně jezditi, a ta cesta že dělí grunty Tisovské a grunty Meytské.

Odtud dál vedle potůčka nahoru až k pařezu volšovému, a vedle téhož potůčka proti tomu pařezu jest nahoře naproti dub. Odtud dále cestau starau až k kopci proti smrku nevelkymu. Odtud dále cestau dolů až k dubu a okolo něho jest obveyšney kopec; na kterémžto dubu jsau dvě staré lízy zarostly.

Odtud dále na právau stranu z též cesty k dubu velkému, při němž jest velky starý pařez dubový u cesty, která jde od města Meyta ke vsi Vračovicům. Odtud dále k dubu velikému za cestau na levé straně, a okolo toho dubu kopec.

Odtud dále po lukách až pod rybník, kterýž sluje "Spodní Dorflík". Odtud dále pod hrazí téhož rybníka k vrbě staré. Odtud dále pod poltrubí. Odtud dále vždy pod tauž hrazí k kopci, a na tom kopci volše. A počnauc od konce pod tauž hrazí, od té vrby až k tomu kopci, na němž jest volše, sau táž vrba i ten kopec pod tauž hrází téhož rybníka Dorflíka za čtvrt honův dole pod tauž hrazí; a tu sau mi tiž lidé ukázali pod samou hrází strauhy vnově zdělané, počnauc od jednoho konce z hráze až k druhému, kterýmižto struhami veliká škoda že se též hrází děje, a prvé že jest té strouhy nebeyvalo. A tu pod tauž hrází ukázali sau mi místo, v kterémž že se země bere k témuž rybníku a hráze opravování. A v tom aby též země tu v tom místě bráti neměli, nikdá od žádného žádné překážky že jest se nedálo, aniž se ještě neděje jim pánům purgkmistru a radě i na místě vší obce města V. Meytha.

Odtud dále veden sem byl od toho kopce vedle lauky a hradby pošikem ke dvěma dubům, a potom vždy podle té hradby, kteráý jest na rnezech, odtud dále k veliké vrbě přes cestu, kteráž jde od města V. Meyta ke vsi Vračovicům.

A tu sau mi tiž lidé zprávu dávali, že což sau mě kde jakých mezníkův koliv, jakž v této relací ze jméno poznamenáno jest, ukazovali, to že sau praví mezníci a hraničníci, počnauc hned od též hrušky až k poslednímu, totiž k vrběř jakž nahoře napsáno stojí, a ty mezníky že jsau jim otcové a přátelé jich vykazovali, a o žádných jiných meznících, kteréž by grunty Meytské a grunty vsi Tisové děliti měly, ze sau jakživi neslyšeli a o nich žádné vědomosti že nemají, a kudy sem tak od nich veden byl, to že sau po pravé straně počnauc od té hrušky až do konce, gruntové ke vsi Tisový, s levé pak strany že sau gruntové pánů v purgkmistra a rady i na místě vší obce města Vysokého Meyta k záduší a k obcím jich k městu přináležíté.

A odtud sem byl dále veden po gruntech a obcích k témuž městu a záduší náležitých až nad rybník Velký k městu Meytu náležitý, pravě do Chobotu. A tu sau mi tiž lidé ukázali v týchž obcích příkop opodál vymetaný, a tu sau mi zprávu dávali, že by jeden sedlák ze vsí Tisové na týž kus obce se potahovati chtěl; ale oni že jak sau živi, nepamatují, aby tu kdo v tom místě jiný k tomu co k obci tu všecko za mnoho honů náležitého jest, se potahovati měl a žádný jiný že k těm obcem žádného práva ani spravedlnosti nemá, ani oni Tisovští, než že ty všechny obce k záduší a obci k městu Vysokému Meytu i na místě vší obce téhož města vlastně přináležité sau, a jich že sau vždycky v pokojném držení a užívání zůstávali a až posavad že zůstávají.

A tito lidé sau mi ty meze a grunty k spatření ukazovali a zprávu svau o tom dávali, ze jmena: Jíra Kaudelka z Litětin, poddaný Jeho Msti císařské k panství Pardubickému přináležitý, že to všecko pamatuje od vosmdesáti let; Bartoš z Sedlce, poddaný Jeho Msti pána, pana Jindřicha Slavaty a na Košmberce; ten od sedmdesáti let; Burian Blažků z Lozic, poddaný téhož pána Jindřicha Slavaty, ten od čtyrydceti let; Urban Husák z Sudislavě, poddaný Jeho Msti pána, pana z Žerotina k panství Brandeyskému náležející; ten pamatuje od 60 let; Jan Jůza, poddaný panův Litomyšlských, ten pamatuje od 40 let; oba poddaní p. purgkmistra a rady Vysokého Meyta, Jan Hanuš ze Lhůty pamatuje od padesáti let, Jan Bohuněk z Vratlavě, pamatuje od 40 let.

Toto spatření stalo se jest ode mne Lukáše Slanskýho z Radaušova, komorníka při dekách zemských, při přítomnosti urozených, pána Albrechta Saka z Bohuňovic, pana Zdislava Dobřikovského z Malejova a na Vinařích, pana Votíka Sudličky z Borovnice a pana Jana Zapského z Zap, jakožto od pana purgkmistra a konšelův i na místě vší obce města Vysokého Meyta k takovému spatření dožádaných, a též v přítomnosti těchto lidí robotných: Jíry Rychtáře, Jiříka Jirše, Martina Jakubova, Jíry Vovčíka, Vondry Hubky, Vávry Nováka, Jana Hubala, Šimka Svinka, Jana Kořbele, Mikše Valentova, všech z Chotěšin, poddaných pánův Meytských.

A což sem tu koliv spatřil a sepsal, toho všeho relací ke dekám zemským kladu.

Stalo se léta a dne napřed psaného.