František Košina sice nepatří přímo do naší rodové linie, ale protože
se zúčastnil bojů v 1. světové válce, myslím, že by bylo vhodné se o něm
více zmínit (důvodem je také to, že lze o něm najít na internetu
informace).
Narodil se den před Silvestrem 1897, ve čtvrtek 30.
prosince v Cekově čp. 11 rolníkovi Františku Košinovi a jeho ženě Marii. Byl jedním z jeho tří synů.
Když vypukla první světová válka, bylo mu teprve 17 let. V osmnácti
letech narukoval na "Haličskou frontu". Halič od roku 1772
(první dělení Polska, resp. od roku 1795, druhé dělení Polska, patřila
Rakousku-Uhersku). Byl zařazen k 12.
zeměbraněckému pěšímu pluku (Landwehrinfanterieregiment No 12).
Na Haličské frontě bojovali němečtí vojáci a vojáci Rakouska-Uherska
s ruskou armádou. V létě toho roku začala probíhat rozsáhlá ruská ofensiva,
která se stala drtivou ránou pro rakousko-uherskou armádu. Ta utrpěla ztráty ve výši
750 000 mužů. Ztráty, ze kterých se nikdy pořádně nezotavila. Mezi zajatými
byl i František Košina, který by 24. 5. 1916 zajat ve městě Kolki (51°05′48″
s. š., 25°40′41″
v. d.), což je město v Haliči na západní Ukrajině.
1.března 1917 se v Bachmutu (dnes Artemivsk, 48°35′29″ s. š.,
38°4′50″
v. d., Ukrajina) přihlásil do československých legií a byl
28. května 1917 zařazen jako vojín do záložního praporu československých
legií v Rusku. Po dvou měsících, 3. července 1917 byl přeřazen jako vojín
k 2. střeleckému pluku "Jiřího z Poděbrad", aby doplnil stavy padlých vojáků v bitvě u Zborova (proběhla 1.
a 2. července 1917).
Bohužel se výjimečného úspěchu, jehož Čechoslováci v bitvě u
Zborova dosáhli, ruské armádě nepodařilo vojensky využít. Stále více ruských pluků, rozložených bolševickou agitací, nechtělo dále bojovat a v panice ustupovalo před nepřítelem. Málo jednotek odhodlaně dále drželo pozice proti nepříteli, mezi nimi
byl i
2. střelecký pluk. Během následných červencových bojů kryl spolu s dalšími
československými jednotkami u Tarnopole (49°34′ s. š., 25°36′
v. d.) zoufalý ruský ústup proti několika divizím nepřítele.
Další bitvy, jichž se 2. střelecký pluk zúčastnil byla bitva u Volosuvky
(20. 7. 1917, 49° 40' 00" s. š., 25° 13' 00"
v. d.), bitvy u Velkých Hájů (24. 7. 1917) a bitvy u Bachmače proti německým vojákům (mezi 8. a 13. březnem 1918,
51°10′52″ s. š., 32°49′36″ v. d., Bachmač leží poblíž Kyjeva).
V listopadu 1917 uchvátili bolševici moc v Rusku. V zemi nastalo upevňování sovětské vlády a započala občanská válka. Ukrajina vyhlásila počátkem února 1918 samostatnost, odtrhla se od Ruska a požádala o ochranu Ústřední mocnosti. Němci a Rakušané toho využili a pod záminkou pomoci Ukrajině, započali rychlý postup na východ.
1. března 1918 obsadili Němci Kyjev a valili se dále Ukrajinou. 3. března
1918 v Brestu Litevském uzavřeli bolševici mír s Německem a Rakousko-Uherskem.
V té době se snažily československé jednotky z Ruska odejít, protože zde
již nebylo za co bojovat. Rychlý postup armád Ústředních mocností však
hrozil, že československému armádnímu sboru bude odříznuta ústupová
cesta na východ. To by znamenalo zajmutí našeho vojska, jehož příslušníci by byli jako bývalí vojáci rakousko-uherské armády vězněni nebo popravováni za velezradu. Československé vojsko, evakuující se z Ukrajiny, proto směřovalo k městečku Bachmač,
které bylo důležitým železničním uzlem. Právě zde se soustřeďovaly naše vlaky na cestě na východ.
8. března 1918 se Němci přiblížili k Bachmači a započaly první boje s nepřítelem, který se snažil naši armádu zničit. Nejhorší
boje proběhly 10. března. Všechny útoky nepřítele však byly
československými jednotkami, mezi kterými byl i 2. střelecký pluk, odraženy a
13. března, kdy náš poslední vlak odjel z Bachmače, byl tento důležitý železniční uzel čs. armádou opuštěn.
Úmysl Němců zničit naši armádu se nesetkal s úspěchem, Čechoslováci se v pořádku stáhli na východ a pokračovali
po Transsibiřské magistrále směrem na Vladivostok.
2. střelecký pluk pak bojoval při obraně magistrály o Marianovku (46° 36'
s. š., 34° 25'
v. d.), Šadrinsk (56°08′ s. š., 63°39′ v. d.), Kazaň (55°47′
s. š., 49°10′
v. d.), Čeljabinsk (55°09′ s. š., 61°24′ v. d.), Zlatoust (55°10′
s. š., 59°40′ v. d.), Trojick (54°05′00″ s. š., 61°34′00″
v. d.) a Nižnyj Tagil (57°55′00″ s. š., 59°58′00″ v. d.). Místem,
odkud odplouvaly lodě ze Sibiře s legionáři do Evropy byl přístav ve
Vladivostoku.
19. 12. 1920 byl František Košina propuštěn z legií (až do konce sloužil u 2. střeleckého pluku jako vojín).
Po svém propuštění se vrátil do rodného stavení v Čekově čp. 11, kde hospodařil
až do své smrti se svým otcem a bratry. Zemřel 10. května 1938 pravděpodobně
na infarkt (v matrice zemřelých je údaj srdeční vada). Pohřben byl 13. května 1938
na hřbitově na Včelákově.
Zdroje:
